Ostrava v předvečer listopadových událostí roku 1989

V letošním roce si připomínáme 30. výročí Sametové revoluce. Skoro denně se objevují články v novinách a reportáže v televizi a rozhlase, které tuto událost reflektují. Podívejme se však alespoň v krátkosti na stav, v jakém se Ostrava v roce 1989 před pádem normalizačního režimu nacházela.

Dá se říci, že Ostrava byla až do konce 80. let 20. století stále oním „ocelovým srdcem“ republiky. Nadále se zde produkovalo 17 % celostátní těžby uhlí, 65 % koksu, 40 % oceli a 45 % surového železa. Město bylo se svými 331 219 obyvateli po Praze, Bratislavě a Brně, čtvrté největší v Československu. Ze všech českých měst zaujímala Ostrava první místo v podílu zaměstnaných v průmyslu (především hutích a dolech) přesahující 40 % a jedním z hlavních důvodů, sehrávajících podstatnou roli v rozhodování lidí o přestěhování do Ostravy, byly stále vyšší mzdy ve vybraných odvětvích hospodářství.

Závažným problémem zůstával stav životního prostředí. Prašnost vykazovala kolísavé hodnoty kolem 330 t/km2 za rok. Hygienická norma 150 t/km2 byla po celou dobu normalizace překračována zhruba dvojnásobně, a v celorepublikovém měřítku bylo Ostravsko na jednom z nejhorších míst v republice. Jak si v roce 1989 povzdechl kronikář tehdejšího městského obvodu Ostrava 3, obyvatelé mohli podle charakteristického zápachu poznat, ze které strany vane v daném okamžiku vítr. Pokud šlo o dusivý chemický zápach, jednalo se o severní proudění „přinášející výsledky práce MCHZ“, nasládlý pach hnijících odpadů dřevní hmoty signalizoval jižní směr a „pozdravy od Biocelu v Paskově“, a při východním větru si bylo možno „vychutnat vůni koksových baterií Nové huti“. Kvalita vody ve vodních tocích se od roku 1960 zlepšila, ovšem i tak zůstaly ukazatele znečištění nepříznivé, v některých případech dvoj- až trojnásobně horší než připouštěly tehdejší hygienické normy.

Těžká dřina, poškozené životní prostředí a nepříliš zdravý životní styl byly příčinami nízké střední délky života, která zde dosahovala 66,22 roků u mužů (v současnosti 72,7 let) a 73,98 let u žen (dnes 79,9 let). Okresu Ostrava-město patřila v tomto žebříčku nelichotivá 68 pozice ze 76 okresů ČSR. Rovněž počet potratů překračoval průměr za celou tehdejší ČSR. Vysoká byla také kojenecká úmrtnost, výskyt novotvarů, onemocnění dýchacích cest a vrozených vad.

Jednou z priorit rozvoje města zůstávala bytová výstavba. V roce 1989 se postavilo 1362 bytových jednotek, což však bylo o přibližně 1900 méně než o deset let dříve. Patrná byla naopak nedostatečná údržba staršího domovního fondu. K významnějším investicím do oprav historických budov v 80. letech 20. století v centru města patřily rekonstrukce Jiráskova náměstí v roce 1980 a náměstí Lidových milicí (dnes Masarykovo náměstí) o pět let později. V roce 1989 byla provedena demolice jedné z dominant středu Moravské Ostravy, uhelného prádla v areálu koksovny Karolina.

Regionální organizace KSČ vstupovaly do roku 1989 bez významnějších změn. Strana si přes deklarace o „přestavbě a demokratizaci“ stále nárokovala vedení a kontrolu prakticky celého života společnosti. V lednu proběhly v Praze demonstrace k 20. výročí sebeupálení Jana Palacha. Násilně potlačené protesty vyvolaly v Ostravě jen slabou odezvu. Režimní protiakcí byla kampaň v denním tisku, ve kterém vycházely v naprosté většině formální rezoluce kolektivů a jednotlivců odsuzující aktivity nezávislých iniciativ. Všechny lze shrnout do hesel „Republiku si rozvracet nadáme“ a „Klid k práci, ne anarchii“. 29. června byla zveřejněna petice Několik vět, jejíž text vyzýval k demokratické diskusi a systémovým změnám. Výzvu postupně svými podpisy podpořilo několik tisíc občanů, mezi nimi také Ostravané. Od 13. července uveřejňovala Nová svoboda opět dle známého scénáře odsuzující názory a také vlastní kritické články. Do její redakce však docházely také anonymní dopisy, které s peticí souhlasily.

Opoziční skupiny se snažily zorganizovat v Ostravě demonstrace k 21. výročí okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy a poté 28. října k 71. výročí vzniku samostatného československého státu, ale oba tyto pokusy byly v samém zárodku zmařeny bezpečnostními složkami. Disent nezískal do listopadových dnů mezi Ostravany širší podporu. Vše však změnil 17. listopad a následné události…

Martin Juřica